Report 5.závod RT 2022

Závěr sezóny Rival Trophy nám dal tentokrát pěkně zabrat. Na jedné straně jsme se těšili na závody a pořádnou dávku adrenalinu i napětí, na té druhé straně nás čekalo i nemálo stresových a vypjatých situací. Hodně proměnlivé a nejisté počasí, nekonečné přezouvání z mokrých na suché gumy, boje o poslední body, které by znamenaly celkové umístění na bedně nebo naopak naprostý debakl. Byly to dva dny plné emocí, naštěstí ale těch dobrých, těch zábavných a krev vařících emocí, pro které tohle všechno vlastně děláme. Letošní finální závod Rival Trophy ve Vysokém Mýtě nám v tomto ohledu opravdu dopřál, srdce bušila a koutky praskaly radostí.

Od prvních závodů v květnu se nám také konečně podařilo sejít se v kompletní sestavě. Naše milované ženy přivedly během léta na svět tři nové potomky a pomyslný junior tým se nám rozrostl hned o tři malé holčičky. Anetku, Natálku a Natálku. Holky naše, děkujeme za tuhle aktivní tvorbu našeho fanklubu.

Než se posuneme k tradičním výpovědím jednotlivých jezdců Dalfos Racing, chtěli bychom poslat jedno velké poděkování za celou sezonu všem, co se podílí na pořádání Rival Trophy. Děkujeme také všem soupeřům, kamarádům a lidem z depa, se kterými se můžeme utkat na dráze a následně svoje výkony odborně probírat u pivka a klobásy, jak to u profi jezdců už bývá.

Jaký byl Martinův boj o celkovou bednu?

Pátek po příjezdu proběhla klasická příprava a první dva tréninky na suchu. Radši hezky v poklidu, moc to v té zimě nedrželo. Přesto jsem obě jízdy jezdil časy první pětky. Po obědě byly na řadě kvalifikace, ale obě byly na mokru. První v dešti jsem si hledal tempo, aby mi to neklouzlo a jezdil jsem konstantní časy. S Časem 1:05.180 jsem byl hodně spokojen. Druhá kvalifikace byla bez deště, ale stále bylo mokro. Začal jsem trochu víc tahat a časy šly dolů. Bylo mi divné, že všechny předjíždím a nikdo mě nedojíždí, radši jsem si zastavil zjistit od Lukáše stav pořadí. Když mi řekl, že jsem první, polkl jsem leknutím. Během chvilky se to změnilo, když Jan Novák zajel lepší čas. Na posledních 6 minut jsem najel zpět na trať zkusit čas ještě zlepšit, poslední kolo bylo hodně nadějné, protože na mě z laptimeru svítil čas vylepšený skoro o sekundu, což by stačilo na první místo! Byl jsem rozhodnutý dát lepší nálet na cílovku, abych ten čas neztratil, bohužel jsem to už přehnal, podjelo mi přední kolo a následoval pád na rameno. Motorka neutrpěla skoro žádné škody, jen prasklina na blatníku, trochu to odnesly řidítka a KO stupačka. Našel jsem svůj limit, ale pozor, je to můj první pád za 3 sezóny. To už je na bouchnutí šampáňa, ne?! V kvaldě jsem si vyjel znovu 3.místo na roštu jako v Chebu, tentokrát už jsem byl klidnější.

Sobotní závodní den jsem dopoledne vůbec nejezdil, měl jsem furt nasazené mokré gumy a objel jsem jen 3 kola zkusit, co rameno a zda motorka někam netáhne. Vše vypadalo dobře a čekalo se na závod. Těsně před závodem to pořád vypadalo, že pršet nezačne a tak šup suché. Ale krátce před naším startem přišel nakonec ten hustý déšť a Lukáš předvedl sprintový závody v přezouvání! Posunutý start a šlo se na rošt. Start závodu jsem lehce zaspal a neskutečně vyrazil Krtička, v tu chvíli můj největší rival v boji o celkové 3.místo sezóny, o které jsem ani netušil, že vůbec pojedu. Hodás s Bartolšicem do závodu bohužel nenastoupili. Tempu Krtičky jsem nestíhal, protože jsem se moc necítil a víc se soustředil na to, abych ujel Havlovi za mnou. Získával jsem náskok, ale bolavé rameno o sobě začalo dávat vědět, já začal dělat chyby a Havel mě dojel. Od osmého kola jsem už dojížděl v bolestech ramene a Havel mě předjel. Ztratil jsem tempo a v posledním kole mě předjel do kopce i Hána, cílem jsem projel na šestém místě. Tragédie? Pro mě ne, stále to bylo otevřené a celkové pořadí šampionátu se více vyrovnalo, poslední závod bude rozhodovat o výsledku celé sezony.
Druhý závod jsem měl mnohem lepší start a jel vedle sebe s Novákem o druhé místo, ale zapletli jsme se o řidítka s Konovem, který se dral mezi nás. Oba jsme to sice ustáli, ale já se propadl na pátou pozici. Během závodu brzy spadl z prvního místa Pivec a později i Konov. Já se posunul na 3.místo za Hánu a opět jsem za sebou musel hlídat Havla, což se většinu závodu dařilo. Ale během osmého kola se znovu ozvala bolest ramene a já boj vzdal. Pustil jsem Havla před sebe, aby mě táhl a já se šetřil na případný útok až na závěrečná kola. Dojeli jsme ale jezdce o kolo a mně se nepodařilo je předjet včas, čímž jsem ztratil šanci. Při dojetí na čtvrtém místě jsem měl nad Havlem v celkovém hodnocení stále jeden bod náskok. V cíli jsem se dozvěděl, že Krtička někde za námi spadl a nedokončil závod, tím se vyřadil z boje o celkové třetí místo. Na brzdě ale neprošel Hána a byl tak diskvalifikován z druhého místa, to pro mě znamenalo posun na třetí pozici a i celkové třetí místo celého závodního dne. Takže znovu závod na vodě, P6/P3 stejně jako v Písku a bedna na třetím místě. To byl super výsledek, ale já už chtěl hlavně domů do tepla a pryč z té zimy a deště :D 
V celkovém hodnocení šampionátu to znamená posun na celkové třetí místo. Společně s Havlem máme stejně bodů a o celkovém umístění rozhodlo jeho druhé místo a celkově jsem na čtvrtém místě v hodnocení sezóny. Bylo to více o tom vše dojet a nemít moc ztrát, nejvíce jsem si zkazil závody v Třinci, kde ten okruh mám nejradši ale špatná strategie mě stála ty potřebné body. Pro mě to byl jednoznačně nejtěžší závodní víkend za 3 sezóny a kvůli tomu si nakonec tohoto úspěchu vážím ze všeho nejvíce. Své letošní úspěchy věnuji naší malé narozené Natálce s maminkou Lůcou.

Michalův report zatím nesepsán

Michal jel do Mýta na 4.místě celkového hodnocení a měl sen to narvat na celkové třetí místo když to půjde. 

David oprášil stroj a konečně taky vytáhl paty

Na většinu letošní sezony jsem řekl „Pity pity páá“ a věnoval se rodině. Do našeho junior týmu tak přibyla letos už druhá Natálka. Krásně horké léto sice hodně lákalo do sedla, ale tento rok byl program nastavený jinak. A tak jsem držel palce klukům a těšil se, že se zas v září přidám a taky trochu proženu Stompa, který v rohu garáže trpělivě vyčkával už od Třince.

Na pitu jsem tak neseděl víc než 3 měsíce a to bylo dost znát. Držkorytí se tentokrát nekonalo před závody, naštěstí pořádala silníčnímotoškola.cz ve stejném  týdnu v Mýtě volné jízdy, takže jsem měl možnost trochu se rozhýbat. Ideální bylo, že se většina ohlášených účastníků zalekla nejistého počasí a nepřijela. Na okruhu nás tak bylo většinu dne maximálně 10, což mi dovolilo nakroužit hodně přes 100 kol. Super trénink po takové době, chrochtal jsem si blahem.

Počasí na pátek a sobotu hrozilo vydatným deštěm. Ty gumy na mokro, co jsem už druhou sezonu jen tak vozil po závodech, už asi prostě chtěly jezdit. Jelikož jsem absolutní master mechanik a výměna kol je pro mě stresující asi jako návštěva zubaře, hodně jsem si to počasí užíval. Asi 20 minut před Q1 jsem přezul na suché, protože radar ukazoval, že začne pršet až po ní. Super, stihnul jsem to, jsem v klidu a ready na Q1. Uklidím nářadí a v tu chvíli začíná krápat, po chvíli regulérně pršet a je jasné, že tohle na suché gumy nebude. Opakování dělá mistra, takže fofrem zpět na mokré gumy, ale Q1 jsem nestihl. Svojí první jízdu na mokrých gumách jsem si tak mohl vyzkoušet v ten nejlepší moment, v Q2. Výsledek na to taky vypadal, start z P14.

Sobotní ráno vypadalo dost pozitivně, suchý asfalt, nebe skoro vymetené. Už už jsem si říkal, že by mohl být alespoň první závod na suchu, ale kdepak. Déšť si nás zase našel, což bylo ve výsledku lepší než mít trať půl napůl občas oschlou, občas koupaliště. Na startu prvního závodu bych mohl půlkama štípat drát, jak jsem měl nahnáno z deště, co se linul na trať. Podařilo se mi ale vystartovat neuvěřitelně rychle, vystřelil jsem a dostal se mezi jezdce, kteří startovali o řadu přede mnou. Ti mě ale sevřeli, jeden z nich mi narazil bokem do řídítek a motorka se mi roztancovala tak, že mi bylo naprosto jasné, že padnu ještě na rovince před první zatáčkou a vezmu s sebou všechny, co jedou za mnou. Popravdě ani netuším, jak se mi podařilo ustát takovou lambádu a nakonec nespadnout. Přišel jsem ale o spoustu míst v pořadí a z chvostu startovního pole jsem se snažil dostat o pár pozic dopředu. Prokousal jsem se o 2 místa a nalepil se za Martina Hakla (Co ten sakra dělal v Openech???), který útočil na Luďka Vyskočila. Luděk se bránil jak medvěd, nedal se ani když mu Martin nalétával do stopy flattrackovým stylem, prdelí ve smyku. Když jsem viděl tenhle souboj, rozhodl jsem vyčkávat, jak se s tím kluci poperou. Martin Luďka nakonec opravdu udolal, ale zatahal pak až moc dravě a šel k zemi. Abych se mu vyhnul a nepřejel mu nohy, musel jsem skoro zastavit, což mi zabilo šance na stíhací jízdu za Luďkem. V klidu jsem si dokroužil do cíle bez pádu a jen sledoval žluté vlajky po pádech těch, co mi věnovali místa v pořadí. První závod P8, šíleně jsem si to užil.

Do druhého závodu jsem už nastupoval s mnohem větším klidem a jediným cílem, prostě dojet bez pádu. Při startu jsem byl opatrnější, ale i tak jsem měl co dělat, abych se do první zatáčky vešel. Lilo a já se na trati necítil úplně dobře, mokro nemám natrénované a tak jsem ani neměl ambice nějak moc blbnout. Jakmile jsem uviděl, že jezdec přede mnou je opět Martin Hakl, v klidu jsem se ohlédl, jaký mám náskok na závodníka za mnou a pak jsem si v  pohodě dojel pro 7. místo. Jízdu na mokru budu muset trénovat, moc mě to bavilo, ale nic jsem nepředvedl.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat hlavně Martinovi Doudovi, který mi umožnil jezdit v barvách Dalfos racing. Jsem moc rád, že se můžu přidat i příští sezonu. Radost mi dělá i to, že jsem na základní technice bez větších investic dokázal s kluky držet krok. Byla to zase skvělá zábava.

Celkové umístění v sezóně 2022
Michal – 3.místo (Open Under), Martin 4.místo, David 12.místo (Open Over)

Poděkování

Díky mechanikovi Lukášovi, který už byl opět s námi v depu a pomohl s přípravou pitů. Velké díky rodině, přátelům a sponzorům za podporu!

Dalfos Motoshop, JB Design69, Silkolene oleje, LV8, Circuit, Bucci

Foto: závody Filip Žídek