Report 1.závod RT 2022

Úvodní závody Rival Trophy a Dalfos Racing je samozřejmě u toho

A je to tu, konečně první závod sezony 2022 a zcela nečekaně ve Vysokém Mýtě. Od rozřazovacích kvalifikací v dubnu utekl čas jako voda a my jsme tu znova, abychom si užili tři dny na okruhu. Tento ročník se bratrské duo Martin a Michal neutká v boji o umístění v šampionátu Rival Trophy ve stejné kategorii, jelikož je rozdělil váhový limit. Martin tak pojede společně s Davidem kategorii OPEN OVER a Michal bude Dalfos Racing reprezentovat v OPEN UNDER.

Obě skupiny jsou poměrně vyrovnané a dá se očekávat, že boje o vyšší příčky v první desítce budou dost náročné. Přes to, že jsou kategorie OPEN v podstatě ta nejnižší výkonnostní třída, časy na vrchních příčkách tomu vůbec nenapovídají. Nejrychlejší jezdci OPEN by se v žádném případě neztratili ani ve třídě FAST. Proto bude hodně zajímavé sledovat vývoj celé sezony, každý bude chtít předvést co nejlepší výsledky a zajíždět stabilně slušná umístění, ke kterým budou rychlí jezdci v čele jistě silně motivovat.

A jako vždy v duchu toho, že jsme hobby jezdci, kteří si tímto závoděním splnili svoje klukovské sny, vstupujeme do sezony především s cílem se dobře pobavit, samozřejmě vždy dojet bez úrazů a ideálně i pochroumané techniky. Proto děkujeme za vaši podporu a jsme vděční, že jste si našli čas na čtení našeho reportu z úvodních závodů. Tentokrát jsme report pojali jako svědectví každého jezdce Dalfos Racing zvlášť. Tak příjemné čtení, vážení.

Martin nám popsal svoje dojmy z prvních závodů

Ve čtvrtek a pátek jsem se trápil, nedokázal jsem se ideálně koncentrovat. Ještě k tomu mi na začátku  první kvalifikace upadl transpondér (zařízení pro záznam měřených časů) a neměl jsem tím pádem zajetý jediný započítaný čas.

V sobotu už byla nálada o dost lepší a věděl jsem, že s čistou hlavou se mi podaří zajet slušný čas, abych se dostal kolem 10.místa, na které jsem věděl že mám. A to se povedlo, i když v posledním kole jsem dle laptimeru jel ještě o -0,4s rychlejší čas. Bohužel už byl konec.

1. závod. Ne moc dobrý start, ale vmáčkl jsem se v první zatáčce na jistotu. Komplikace Davida přede mnou mě též trochu zpomalila i vyděsila, ale potom už jsem udržoval tempo až do cíle. Měl jsem na to předjet jezdce přede mnou a šetřil si to na poslední kola i s Davidem, který se dostal přede mě. Tak jsem se i snažil krýt mu záda, ať dojedeme spolu. Když už jsme zvyšovali tempo a hledali místo, kde to půjde, došlo k pádu jezdců vpředu a závod byl předčasně ukončen červenou vlajkou. Cílem jsem projel na 9.místě, ale po diskvalifikaci jednoho z jezdců (vyšší výkon na brzdě) jsem se posunul na 8.místo.

2. závod. Mnohem lepší start a cca 5-6. pozice. Ale přímo přede mnou došlo ke srážce a pádu asi tří jezdců. Musel jsem úplně zastavit a byl jsem rád, že jsem to ubrzdil, protože mi padli přímo před kola. Ze zatáčky jsem vyjížděl s velkým odstupem na posledním místě. Jezdci po pádu už nepokračovali a začala tak má stíhací jízda. Závodníci přede mnou už měli docela velký náskok, ale během tří kol jsem je postupně dojel a jak to šlo, hned předjížděl. Myslím, že to bylo každé kolo jeden jezdec a už jsem doháněl pátého s pomyslným terčem na zádech. S tím už byl větší problém, v některém úseku byl o kousek lepší na výjezdu, ale já ho zase dohnal jinde. Proto jsem si šetřil větší tlak na poslední dvě kola, chtěl jsem se pokusit víc se na něj nalepit a vyčkat na svou šanci. V předposledním kole v levé vracečce před tribunou mě už cítil na zádech a nejspíš hodně zatáhnul za plyn. Zadní kolo ho nepodrželo, došlo k pádu přímo mě pod kola, ale stihl jsem zareagovat, abych se vyhnul a už si to mohl v klidu dojet do cíle. Tři jezdce před sebou jsem měl na dohled, ale potřeboval bych dalších 5 kol, abych je dojel. Proto jsem si poslední kolo už jen užíval klidný dojezd do cíle a stihl si i zamávat před poslední zatáčkou na tribunu na rodinu a team :D Po průjezdu cílem jsem doufal, že jsem to stáhnul alespoň na 14.místo, protože jsem vůbec nevěděl, kolik nás odstartovalo a dojelo. Překvapilo mě, že jsem opět dojel na devátém fleku :) Takže spokojenost a hlavně jsem si tento závod opravdu užíval. Dohánět závodníka přede mnou, hledat místo pro útok, předjet a hned dotahovat dalšího. To bylo super.

A jak vypadaly první závody Michalovými slovy?

Čtvrtek probíhal jako trénink, který pořádá Jan Bareš aka „KIZ“ pod názvem Držkorytí. V dubnovém rozřazení do nově vzniklých skupin jsem si zajel čas 58,9s a cíl tak byl jasný. Jezdit kolem 59.0s a níže. Trénink lehce ztěžoval foukající vítr, ale i tak se mi povedl zajet čas 58.6s.

V pátek bylo na programu ježdění ve smyslu tréninku a kvalifikací. S Michalem Svačinou jsem se dohodl, že se budeme navzájem tahat. Hned v první jízdě si Sváča zajel o několik desetin lepší čas než já, tak se karta obrátila a pro změnu jsem za ním snažil vyvést. První kvalifikaci jsem zajel na 7. místě s časem 58.9s, což úplně nesplnilo očekávání, ale celkově jsem byl s umístěním spokojený. Ten den jsem si hrál s myšlenkou zajet o víkendu čas počínající 57.

Na sobotu přesunutá druhá kvalifikace mě velice překvapila časem 58.2 a tím jsem si zařídil 6. umístění na startovním roštu. Před každým závodem se třesu stresem jak ratlík, ale nakonec to tento závodní den nebylo nutné.  První závod pro mě skončil na 5. místě, i když jsem měl několik příležitostí svojí pozici zlepšit. Pokaždé mě ale přemohla obava možného střetu s jiným závodníkem a to znamenalo zaklapnutí plynu. Druhý závod se jel rychlejším tempem, ale hned po první zatáčce jsem zaujal 4. místo a to jsem udržel až do konce závodu.  Po prvním závodním dnu to pro mě celkově znamená 4. místo v tabulce šampionátu a nakonec i splnění cíle s novým rekordním časem 57.8s. A tím mám další cíl na podzimní Mýto. Zajet 56. Tak držte palce.

A takhle popsal první závody v Mýtě Dejvis

Do Mýta jsme tentokrát vyrazili na všechny tři dny včetně Držkorytí. Od čtvrtka do soboty je to pořádná porce ježdění, tak jsem byl hodně zvědavý, jak to dám fyzicky. Konečně se mi podařilo přezout na nové gumy a vyhodit ty, co jsem lítal celou minulou sezonu a ještě letošní dubnové kvaldy. Ani jsem nečekal, jak velká změna k lepšímu to bude, hned jsem se cítil o hodně lépe, jako bych jel na úplně jiné motorce.

Dobré rozpoložení bylo znát i na časech, první den jsem si zajel osobní rekord a zlepšil si tak loňské maximum z 58,6s na 58,3s. Čtvrtek jsem zakončil s velkou spokojeností.

Kdyby se mi v pátek nepodařilo  časy posunout ještě níž, nijak by mě to nenaštvalo. Byl jsem rád za progres a hlavně za to, že mi motorka seděla a celkově mě to moc bavilo. Ale Stomp jel jak střela, stáhl jsem další 2 desetinky na 58,1s a měl jsem našlápnuto se v kvaldách držet do 10. místa. První kvalifikace mi sice nevyšla vůbec ideálně, s časem 58,6 jsem bral 8. místo, ale svůj cíl jsem si i tak splnil. Druhá kvalifikace byla kvůli olejové lázni na trati přesunuta na sobotu, tak byl ve výsledku pátek klidnější, než jsem čekal. Jde se na zasloužené pivko.

V sobotu už žádné zrychlení nepřišlo a tak jsem měl na roštu připravené 8. místo. Z celkového počtu 22 jezdců je to pro mě pořád velká paráda. Jak se mi doposud dařilo, tak jsem si smůlu vybral při startu prvního závodu. Klasicky jsem naprosto nezkušeně promarnil dobrou startovní pozici dokonale zkaženým startem. Zhasla červená světla, motorka šla na zadek, ubral jsem plyn, znova přidal a znova ven po zadním. Předjelo mě víc jezdců, než jsem byl v tu chvíli schopný napočítat. Abych tuhle prezentaci svých jezdeckých dovedností dotáhl k dokonalosti, před levou zatáčkou vedoucí k prvnímu pravému vracáku jsem si kopl omylem víc, než jsem měl a podřadil si tak z trojky na jedničku. Tak tak jsem ustál hajda a asi dost zatopil všem za mnou. Sorry kluci. Ale situaci se mi podařilo ukočírovat, nespadl jsem a předjel několik motorek před sebou. Držel jsem se kolem 12. místa, když byl závod předčasně ukončen kvůli pádu tří jezdců za kruháčem. Ve výsledku mi díky tomuto pádu a jedné diskvalifikaci kvůli naměřenému nadlimitnímu výkonu připadlo 7. místo. Díky kluci.

Druhý závod byl klidnější, povedlo se mi úplně nezkazit start a během chvíle jsem jel na 5. místě. Tentokrát to prý popadalo až za mnou, takže na mě nikdo vyloženě netlačil. Na 4. Místo se mi podařilo dostat během dvou kol a mohla začít stíhací jízda a pokus o mojí první bednu. Ač jsem se dvakrát pokusil dát jezdci přede mnou čuchnout a trochu ho rozhodit, manévr nevyšel a já se rozhodl nezkazit to nám oběma a do předjíždění za svou hranu jsem už prostě nešel. Dojel jsem se svým historicky nejlepším výsledkem, bral jsem 4. místo, i když mi na cílovce chyběly sotva tři metry. I brambora dobrá, no ne?

Již se chystáme na další závod sezóny v Třinci 3.-4.6.2022